V Sokolově našel lásku. Teď tam Kuzmanović povede Opavu do boje o první jarní body
Opava – V městečku na západě Čech se před lety jen mihl, přesto se dá Sokolov označit jako jeho osudové město. Potkal tam totiž svou přítelkyni Sonju, se kterou je dodnes a mají spolu malého Luku. Nyní Nemanja Kuzmanović na stejném místě coby kapitán přivede opavské fotbalisty do prvního jarního zápasu.
Už se těšíte na start jarní sezony?
Ne, ještě bych si dal měsíc přípravy na umělce (směje se). Samozřejmě už se všichni těšíme, až začne sezona. Zimní příprava je vždycky dlouhá, nepříjemná a nekonečná. Těšíme se.
Oproti původním předpokladům začínáte venku. Berete to jako výhodu, nebo nevýhodu?
Neřešíme to. Měli jsme sice začít doma, nicméně zápas v Sokolově by nás stejně čekal o týden později. Bude to těžké utkání. Soupeř má kvalitu, ale jedeme tam bodovat. Chceme vyhrát.
Co očekávat od Sokolova? Na podzim v Opavě v podstatě celý zápas betonoval…
Je to pravda. S bývalým spoluhráčem ze Sokolova jsem to v úterý řešil. Říkal jsem mu: Doufám, že se budete snažit hrát fotbal. To, co předvedli tady, totiž na fotbal moc nevypadalo. Samozřejmě ale chápu, že hráli na remízu. Devadesát minut tady bránili. Dokonce začali zdržovat už někdy v desáté minutě. Doufám, že tentokrát se budou snažit hrát fotbal, když hrají doma. Pro nás se ale nic nemění. Snad nějaký gól dáme a vyhrajeme.
S kým jste se bavil?
S Kubou Dvořákem – Dvořkou. Jsme kamarádi, dodnes jsme v kontaktu.
Na jaře vás minimálně doma čeká dobývání soupeřových obran. Nehraje se vám lépe venku, kde domácí týmy přece jen více útočí?
Na podzim byl výjimkou Hradec a možná někdo, se kterým jsme hráli venku. U nás doma bude každý soupeř hrát v bloku, bránit a spoléhat na brejky. Na to už jsme zvyklí. Musíme si soupeře rozpřihrávat, a pak hlavně proměňovat šance. Venku je pro nás lepší, když soupeř chce taky trochu hrát a víc otevře hru.
Syn Luka fotbal prožívá. Skáče a křičí: Heja Opava!
V Sokolově jste před čtyřmi lety působil. Bude to pro vás prestižní zápas?
Moc hráčů, se kterými jsem hrál, už tam není. Je jich tam už jen pár. Chtěl bych tam vyhrát, ale beru to jako každý jiný zápas. Prestižně to neberu, protože jsem tam byl chvilku – zhruba čtyři, pět měsíců.
Přesto je to vaše osudové město. Potkal jste tam přítelkyni, že?
To je paradox. Byl jsem tam fakt krátce a za čtyři měsíce jsem se stihl zamilovat. S přítelkyní jsme dodnes, máme spolu dítě, takže mě do Sokolova asi bude pořád něco táhnout. (směje se)
Váš syn Luka roste jako z vody…
Přes zimní přestávku jsem se ho snažil trochu naladit na Crvenou Zvezdu. Pouštím mu doma videa a písničky. Má vycházkové věci, vlaječku i vlastní dres Opavy. Vždycky začne šílet, skáče a křičí: Heja Opava! nebo gól Opava! Jsem na něj zvědavý, jak bude prožívat jaro. (směje se)
Do míče už kope?
Jo, jo. Kope denně. Má branku a snad deset míčů. S balonem si hraje snad už od roku a půl.
Takže jste ho uvrtal do fotbalu…
Právě, že moc ne! Tím, že tady chodí na fotbal už dlouho, se o něj zajímá. Míček jsem mu samozřejmě koupil. Sám začal kopat a chce, abych mu tleskal, když trefí branku. (směje se) Je strašně vtipný. Zatím ho to baví, ale do ničeho ho tlačit nebudu. Je ještě malý, hlavně ať je zdravý. Až vyroste, vybere si sám, co bude chtít dělat.
Bylo by to ale fajn mít doma svého nástupce, že?
Jo, ale má do toho ještě daleko. Když bude chtít hrát fotbal, samozřejmě budu rád.
Vyprodaný stadion? Na jaře se to povede
Zpátky k fotbalu. V Sokolově se hraje na skromném stadionu. Hřiště lemuje atletická dráha, moc diváků tam na zápasy nechodí, byť si Baník nevede špatně…
Mrzí mě to. Když jsem tam působil, skončili jsme čtvrtí, nebo pátí. Prohráli jsme poslední zápas, jinak bychom byli dokonce třetí. Ani tak na nás ale lidé bohužel nechodili. Sokolov je menší město, žije tam asi pětadvacet tisíc obyvatel. Je pochopitelné, že tam moc lidí na fotbal nechodí. Uvidíme, třeba se to někdy zvedne. Je to spíš nefotbalové prostředí, ale podobně to má půlka týmů ve druhé lize. Pro nás to není nic nového.
V první lize by to byla jiná písnička, že?
To by bylo samozřejmě lepší. Jsou tam krásné stadiony, na některé chodí i dost fanoušků. Spíš se na ligu těším doma. Když se nám podaří postoupit, bude tady nádherná atmosféra. Každý domácí zápas by byl vyprodaný. Na to bychom se těšili nejvíc.
Myslíte, že je reálné vyprodat opavský stadion i teď na jaře?
Jestli se nám bude dařit a až se sezona bude blížit konci, myslím, že jo. Vyprodáme to i ve druhé lize.
Už pociťujete velký tlak, který na vás bude vyvíjen ze všech stran?
Žádný tlak ještě necítím. Možná, že to začne později. První zápas stejně nic moc neřeší. Je před námi spousta utkání a my máme jasný cíl.
Vaše pozice se trochu změnila. Na hrotu útoku vás vidíme málokdy…
V útoku se cítím nejlíp, ale absolutně mi nevadí, že hraju jinde. Předtím jsem hrával buď zkraje, nebo podhrota či středního záložníka. Nic mi není cizí.
Zkraje hřiště či z podhrotu ale dáváte ještě víc branek než předtím…
Zatím to tam padá. Když hrajete desítku či podhrota, je to výhoda. Stoper je totiž fixovaný jen na útočníka, a když si naběhnete z druhé vlny, těžko se to brání. Útočníci navíc dali dost gólů. Jsme produktivní, zatím nám to klape.
Prezidentské volby v šatně nebyly
I na jaře budete nosit kapitánskou pásku. Měli jste v kabině hlasování, nebo tak rozhodli trenéři?
Rozhodl to trenér a už to tak zůstalo. Žádné prezidentské volby jsme v šatně neměli, aby u nás taky nevyhrál Zeman. (směje se) Zároveň je to pro mě velká čest. Jsem rád a cítím zodpovědnost. Chci podávat co nejlepší výkony, abych potvrdil, že to byl dobrý krok.
Jak do šatny zapadli noví spoluhráči?
Úplně v pohodě, protože je tady super kolektiv. Jsou to hodní kluci, charakterově jsou super. Navíc to jsou i dobří fotbalisté. Už je ani nevnímáme jako nové hráče. Bereme je jako by tady s námi byli delší dobu.
Staronovou tváří je Zdeněk Pospěch…
Trénuje s námi od začátku. Uvidíme, jaké budou možnosti, a jak se domluví s trenérem. Pořád je to ale ten samý Zdena jako když přišel z Německa. Je výborně fyzicky připravený, má spoustu zkušeností.
Nedobíráte si ho kvůli věku?
Občas si rýpneme, že je starší. Někdo je tady ale ještě starší než Zdena. (směje se) Srandu si dovolíme, ale jinak ho strašně respektujeme. Jsme moc rádi, že ho tady máme.
Máte zažité dvě varianty rozestavení. Buď klasicky se čtyřmi obránci, nebo jen se třemi. Je to pro vás ofenzivní hráče velký rozdíl?
Pro mě, který hraje směrem dopředu, v tom žádný velký rozdíl není. Samozřejmě, když jsme hráli v rozestavení 4-4-2, nebylo v sestavě místo pro desítku. Když hrajeme 3-5-2, máme směrem dopředu větší sílu. Těžko se to brání, máme převahu ve středu pole. V defenzivě sice máme o hráče méně, ale snažíme se to doplňovat buď středními záložníky nebo krajními halfbeky. Zamakali jsme na tom v přípravě. Snad nám to bude klapat.
Obránci si nestěžují, že jich je vzadu méně?
Nějaké srandičky si mezi sebou dovolujeme. Naši stopeři počítají, kolik gólů dali a na kolik nahráli. Vůbec ale nepočítají obdržené branky. (směje se) Je třeba říct, že i kluci z obrany mají velký podíl na tom, že dáváme hodně gólů. My z útoku jim musíme trošku víc pomáhat směrem dozadu, a pak to bude dobré.
V ofenzivním pojetí ale ubírat nebudete…
Hrajeme aktivně, jsme silní na míči a máme dost šancí. Baví nás to a věřím, že i diváky. Je to o něčem jiném než bránit, nakopávat balony nebo hrát z brejků.
FOTO: Deník / Petr Widenka
