Skuhravý touží po vyprodaném stadionu: Neexistuje žádná výmluva

Opava – Hotovo, mise splněna. Roman Skuhravý je trenérem, který po třinácti letech vrátil Slezský FC na prvoligovou mapu. Opavští fotbalisté mají tři kola před koncem jistý postup do nejvyšší soutěže. Progresivní kouč se svým realizačním týmem a hráči má lví podíl na návratu Slezanů mezi elitu. Teď chce parádní tažení zakončit vítězstvím v celém ročníku Fortuna národní ligy.

Trenére, máte jistý postup, ale neslavíte na hřišti bezprostředně po zápase. Nemrzí vás to?
Samozřejmě mi v tom trochu chybí emoce, ale to je zcela přirozené. Zažil jsem to jako hráč. V roce 1994 jsme postoupili taky tři kola před koncem do ligy naším zápasem. Vím, jaký je to obrovský nával emocí. O to jsme se ochudili. Jsem přesvědčený, že si to můžeme vynahradit tím, že skončíme první. Na druhou stranu vůbec nic to nemění na mém pocitu z dobře odvedené práce všech lidí v klubu a především hráčů. Od začátku říkám, že je to týmová práce a mám pocit, že ty dva roky byly až snové.

Moc dobře vím, že podmínky jsou tady skromné. Hráči včetně trenéra do té doby nic nedokázali a možná právě proto, že se sešla spousta lidí, kteří měli obrovskou touhu, jsme díky tomu během dvou let neudělali moc chyb. Za dva roky, kdy jsem poznal, co v Opavě znamená fotbal, to pro zdejší lidi musí být něco úžasného. Jsem hrdý, že jsem k tomu mohl nějakou trochou přispět. Věřím, že je to začátek něčeho zajímavého. Samozřejmě je to závislé na spoustě faktorů, ale teď si to chceme užít. Moc rád bych sezonu zakončil na prvním místě, protože si to mužstvo zaslouží.

Sezonou jste prošli bez výkyvů, což v dnešním fotbale nebývá moc typické. Čím si to vysvětlujete?
Souhlasím. Je to spojené s charakterem a hlavně zkušenostmi. Pokud je nemáš a jsi skvělý hráč, musíš čelit novým situacím, které přichází týden, co týden. Stane se, že prohraješ. Fanoušci nejsou spokojení… Mužstvo si minulý rok na něco zvyklo a myslím, že mu to zachutnalo. Jsem hrdý, že jsme se od začátku za nic neschovávali a šli jsme si tvrdě za svým. O to cennější pro mě postup je.

V prvním roce pod vaším vedením jste získali pohár pro finalistu MOL Cupu, teď bojujete o další trofej…
Na začátku jsem říkal, že jsme moc chyb neudělali, ale já jsem chybu udělal. Stejně jako sleduji hráče, tak si analyzuji své kroky. Jsem přesvědčený, že bylo v našich silách pohár vyhrát. Na druhou stranu jsem stoprocentně přesvědčený, že by nám to ublížilo. Mužstvo na to nebylo připravené, stejně tak klub. Ano, měli bychom finance, ale podívejme se, co to udělalo se Zlínem. Nebyl na to připravený a málokdo to zvládne.

Zato úspěch v dlouhodobé soutěži se nedá okecat. Můžeš mít štěstí, lidi můžou říkat, že ses do finále poháru dostal náhodně, že proti tobě soupeři nestavěli nejsilnější mužstva, ale v lize to tak není. Je úplně jedno, jakou soutěž hraješ. Úspěch v jakékoliv soutěži je zkrátka úspěch a potvrzení filozofie, kterou máš, což je na tom to nejhezčí.

Našel byste nějaký moment sezony, který definitivně nasměroval opavský tým k postupu? Byl to úspěšný start jara?
V zimě jsme tvrdě pracovali na organizaci hry. Je to na samostatný článek. Pokud se daleko víc soustředíš na organizaci hry do defenzivy, samozřejmě mírou talentu u hráčů ti odpadává ta útočná. Prostě je to tak. Sami víte, že v přípravných zápasech jsme góly dostávali, ale pořád jsme se o tom bavili a pracovali na tom. Musím říct, že pro mě byla první tři kola, kdy jsme to zvládli absolutně suverénně a profesionálně, důležitá. Neřekl bych, že to bylo zlomovým momentem. Mužstvo se uklidnilo a nabralo zbytek sebevědomí. Do jarní části to byl fantastický odrazový můstek.

Opavský fanoušek? Totální srdcař

V Opavě se probouzí fotbalová horečka. Na jaře už si na stadion našlo cestu přes šest tisíc diváků a zájem dál stoupá, což je skvělá zpráva…
Pro mě je to absolutní droga. Od začátku říkám – a jsem v tom vychovaný od rodičů – že fotbal dělám pro lidi, proto jde o nejrozšířenější sport. Všichni jsou trenéři, všichni o fotbale diskutují, všichni ho někdy hráli. Jsem přesvědčený, že je to zábava. Když ti za dva roky stoupne návštěvnost o dvě stě procent, to je největší odměna.

Opava je známá skvělým publikem a početnou fanouškovskou základnou, což je na jednu stranu velké plus. Tlak a vysoká očekávání fanoušků ale někdy mohou být kontraproduktivní…
Můj příchod do Opavy byla v mých očích ruská ruleta. Jak pro mě, tak pro klub. Nikdo nemohl předpokládat, jak to bude vypadat a jak to dopadne. Samozřejmě jsem si zjišťoval informace a měl jsem z toho obrovský respekt. Dříve jsem měl možnost hrát půl roku za Baník a byl jsem tam v době, kdy se nám nedařilo. Zažil jsem, když byli fanoušci nepříjemní. Mají na to nárok, ale nebylo jednoduché v takové atmosféře hrát.

Na druhou stranu jsem přesvědčený, že opavský fanoušek je totální srdcař. Jde o to ho společnými silami naučit chápat hru. V tom bychom se měli chtít přiblížit cizině. Měl jsem možnost jezdit na bundesligu… Týden, co týden vidím v televizi špičkové zápasy. Fanouškovská kultura na západ od nás je fantastická v tom, že mají úplně stejné fanoušky jako my. Akorát oni s týmem žijí, ať se mu daří, nebo ne. Ať hraje první, nebo druhou ligu. Podstatné pro ně je, že devadesát minut necháš na hřišti všechno. To přece po hráčích chceš. Když prohraješ a podíváš se po zápase do zrcadla, fanoušek ti to odpustí. Chtěl bych, abychom to takhle chápali. Je to sport a jsme lidi.

Hráči si zaslouží vyprodáno

To je nyní výzva i pro klub, aby zapracoval na vztahu s fanoušky, udržel stávající a přilákal nové, že?
Jednoznačně. Xkrát jsme si vyzkoušeli, že fanoušci jsou pro nás – i když to slovo nemám rád – dvanáctým hráčem. Jsou naší součástí. Jestli si to někdo neuvědomuje, v lize budeme totální outsider. Po třinácti letech budeme v lize, drtivá většina hráčů nemá ani jeden ligový start. Velice pravděpodobně budeme začínat šesti, sedmi, nebo osmi zápasy venku. Bude to pro nás obrovsky složitá situace. V této chvíli máme jedinou možnost – táhnout za jeden provaz a vzájemně se podporovat.

Excesy, které se dějí, se mi nelíbí. Jednou je to zakázané, tak se to nemá dít. Vím, že fanoušci, kteří s námi jezdí ven, jsou fantastičtí. Vystačí si s chorály a zpíváním, zkrátka totálním povzbuzováním a atmosféra je úžasná. Líbí se mi, že když se podívám na tribuny, chodí sem daleko víc ženských a dětí. Toho bychom si měli vážit.

Ve středu vás čeká šlágr s Příbramí. Souboj lídra s druhým týmem tabulky, navíc jistota postupu. Větší lákadlo pro fanoušky navzdory středečnímu termínu asi není, že?
Termín mě vůbec nezajímá. I kdybychom měli hrát ve středu od dvanácti hodin… Po třinácti letech je v Opavě první liga a beru si refundačku nebo neplacené volno. Neexistuje žádná výmluva. Možná pro nějakého operatéra v atomové elektrárně nebo chirurga. V mých očích je to takhle – hráči si zaslouží, aby bylo vyprodáno.

Vstupenky na utkání s Příbramí »

Očekává se parádní fotbal. Přece jen Příbram v Opavě asi nezaparkuje před bránou autobus jako některé jiné týmy…
Na to se těším nejvíc. Zaslouženě jsme nahoře oba dva. Příbrami to neuteče. Na zápas se těším. Vůbec ne proto, že máme Příbrami co vracet, ale proto, že si to první dva týmy férově rozdají o první místo. Zápas bude mít určitě náboj. Sám jsem zvědavý, jak to zvládneme.

Nemůžu nevnímat – a sami se o tom bavíme – že v obou sezonách jsme kromě Olomouce zápasy s týmy, které byly momentálně okolo nás, výsledkově (zdůrazňuje – pozn. red.) nezvládli, protože jsem nenašel ani jedno utkání, kde bychom herně nestačili. Loni jsme byli v obou zápasech s Baníkem jasně lepší a oba jsme výsledkově nezvládli. Může to pro nás být zkouška toho, jestli jsme se v tomhle směru posunuli. I takto budu na středeční zápas koukat. Budeme chtít uspět, ale respektujeme soupeře.

---