JAKUB SWIECH: Mladí hráči v této době, to mají daleko jednodušší
Opavský odchovanec a bývalý talentovaný obránce má za sebou několik druholigových startů v opavském dresu. Zkušenosti sbíral ale především ve třetí lize, kde nastupoval například za Zábřeh, Kroměříž nebo Uničov. Jak se současný trenér U16 dostal k trénování a jaký je jeho nejen fotbalový příběh? Přinášíme vám exkluzivní rozhovor z posledního vydání zápasového zpravodaje Žlutomodrá Opava.
Jakube nemůžeme začít jinak než Opavou. Odchovanec, který se dostal až do áčka, kde však přidal jen pár zápasů. Jak vzpomínáš na své okamžiky v A-týmu?
Mám na to jen ty nejlepší vzpomínky. Jednak měl člověk možnost poznat, jaké to je být profesionálním sportovcem zároveň získat povědomí o věcech, které s tím souvisí. Ale zadruhé z odstupem času to spíše vnímám jako dobrou zkušenost do trenérské dráhy než do té hráčské. Mladí hráči v této době, to mají daleko jednodušší než to bylo tenkrát, vsází se zejména na úrovni druhé ligy na dravé mládí, kdysi vyhrávala zejména zkušenost.
Poté jsi však začal putovat po hostováních ve třetí lize. Kdy se to v tobě zlomilo, že jsi se rozhodnul uhnout z dráhy profesionálního fotbalisty a dal ses na trenérskou dráhu?
Všechna hostování na kterých jsem byl, byla ovlivněna malým zápasovým vytížením v Opavě. Většina z nich byla povedená, kdy nejvíce za zmínku stojí hostování v Uničově, kde se sešla výborná parta s velkou fotbalovou kvalitou. Vyhráli jsme celou MSFL, jen s nastavením v klubu se to dostalo do fáze, že majitel postup odmítnul.
K tomu se pojí také další otázka. Jak těžké je pro mladého kluka, který věří, že se bude živit fotbalem, otočit své myšlení a začít si budovat novou cestu?
S tím souvisí i trošku přehodnocení hráčské kariéry, po vítězném konci v Uničově. Měl jsem ještě nějaké skromné nabídky z druhé ligy, ale při komunikaci s panem Grussmannem, který mi nabídl pozici hrajícího asistenta u našeho béčka jsem neváhal. Bral jsem to z pozice, že se můžu zase stát členem SFC, a zároveň předávat zkušenosti mladším. Toto období vnímám hodně pozitivně. Naše Áčko v té době vedl Roman Skuhravý a musím říct, že tak fungující B-tým tady ještě nebyl. Za sebe bych upřímně řekl, že tenkrát byl největší vzestup hráčů ročníku 2001 směrem k dospělému fotbalu a mnoho z nich se dokázalo prosadit i v našem áčku.
V době, kdy jsi se vracel do SFC už jako asistent trenéra jsi asi musel řešit i pracovní povinnosti mimo fotbal, že?
Je to tak. Co se týče civilního zaměstnání, tak po návratu do Opavy jsem si našel práci v e-shopu s akvaristikou, kde jsem vydržel až do teď.
S fotbalem jsi ale neskončil. Máš za sebou angažmá například v divizním Krnově.
Máš pravdu, že jsem s fotbalem úplně neskončil. Momentálně hraju poslední třídu za Otice. Konec v Krnově byl celkem hořký, začalo se tam řešit hodně změn, co se týče výměny vedení a podobně. Lidi, kteří si mě do Krnova přivedli, tak skončili a proto jsem už o dalším pokračování nepřemýšlel. Hrát fotbal na divizní úrovni bez tréninku se nedá.
Od aktivního hraní na chvíli upusťme. V loňské sezoně jsi s dorosteneckou kategorií U17 opanoval druhou nejvyšší soutěž. Nyní tě čeká u U18 stejný úkol.
Loňská sezona U17 byla koneckonců úspěšná. Za zmínku stojí hlavně zapracování mladších hráčů na takzvané obouchání mezi staršíma, kteří se v našem týmu stali lídry. Tohle je skvělý krok pro jejich fotbalový růst a posun o kus dopředu. S kategorií U18 se samozřejmě nic nemění. Cílem je posunout co nejvíce hráčů na úroveň, která bude atakovat místa v dorostenecké lize U19.
Kromě trénování dorostů jsi si vyzkoušel také práci u opavského B-týmu, kde jsi působil jako asistent trenéra. Je právě mužský fotbal tou metou, kam by ses chtěl dostat?
Spíš než mužský fotbal, se momentálně vidím v tom dorosteneckém. Třeba časem v nějaké vedoucí pozici, ale samozřejmě to ukáže až čas. Jak se říká nikdy neříkej nikdy, že bych netrénoval zpátky mužskou kategorii, ale momentálně se tam nevidím.
