VOJTĚCH KRÁL: Prezentuji jen to, čím žiju

Pro opavské publikum není žádnou neznámou. Vojta Král, alias DIAZ, totiž před Vánoci loňského roku vydal fanouškovskou píseň Za Opavu! Zároveň je aktivní na ultras scéně, kdy pod hlavičkou NOTA AZIENDA tvoří grafické prezentace, které obdivuje celá republika.

Vojto, nemůžeme začít jinak co ty a Slezský, jak ses dostal k fotbalu a prezentacím?

Na Slezském jsem se objevil prvně někdy v roce 2010 na utkání s Hradcem Králové. Tenkrát jsme nedali penaltu v nastavení za stavu 1:2. Od té doby jsem moc nechyběl. Na domácí chodím pravidelně a u výjezdů si vybírám jen ty zásadní. Mám rodinu, krásnou manželku. Jsem zaměstnaný a vedu firmu. Tím, že jsem měl „umělecké“ oko byl už jen krůček k tomu spolutvořit prezentace. Ale nikdy to nebylo mým snem. V rodině nejsme nějací sportovci a ani umělci. Osud mi vybral takhle, tak s tím žiju.

Před Vánoci loňského roku jsi vydal píseň Za Opavu! Dá se říct, že je to oslava tvého vztahu k Opavě a k fanouškům?

Určitě. Opavu a klub miluju. Vážím si každého fanouška. Osobně jsem chtěl tu píseň několik let zpět po jiných lidech. Ale popravdě, ne každý se s tím tématem umí porovnat. Mě se to povedlo. Teď se snažím být více vzorem, protože to jde ruku v ruce s tím, že na sebe beru nějakou míru zodpovědnosti za fanoušky a prezentace Opavy, jako takové.

Kde jsi bral inspiraci pro tuto tvorbu a jak dlouho vlastně píseň vznikala?

Začnu od konce. Píseň vznikala asi půl roku. S tím, že text už jsem měl hotový. Podařilo se mi udělat skvělý tým. Inspiraci k psaní jsem nějak nehledal. V podstatě tam prezentuji jen to, čím žiju. Lidi to baví, protože je to opravdové. Na nic si to nehraje.

Dostal jsi možnost ji živě zazpívat také na trávníku Městského stadionu před utkáním se Spartou. Jak jsi si užil svůj živák?

Bavilo mě to. Ani jsem neměl moc trému. Beru to tak, že je to součást tohoto produktu. Každá písnička má vyměřený čas na to, jak dlouho bude fungovat. Takže když přišla nabídka ji zazpívat, tak jsem neváhal. Nicméně ani jednou se to neobešlo bez technických problémů, byť zkoušky dopadly dobře. Zvuková aparatura na to není vůbec připravená, aby se tam daly dělat taková vystoupení.

Jaké vlastně vůbec byly ty úplně prvotní ohlasy na píseň?

Skvělé, ale kritika byla taky. Dneska bych tam sto věcí změnil. Ale to jsem hodil dávno za hlavu. Skladba si žije svůj život. Naučil jsem se tam spoustu věcí a poznal nové šikovné lidi v tomhle oboru. Dneska si troufám říct, že spolupracujeme.

Mimo, dnes již úspěšného, rappera jsi také street artovým umělcem. Kdy jsi objevil tento svůj talent a nadání?

Do úspěšného rapera to má daleko, ale ok. (směje se) Nadání tam asi nějaké je, ale mě spíš popohání od dětství nutkání tvořit, dřív jsem se omezoval jen na graffiti. Dneska jsem otevřený úplně všemu. Láká mě sochařina ve veřejném prostoru. V rámci 800 let Opavy chci ještě stihnout vytvořit velkou muralní malbu. Momentálně jednám se zástupci města. Popravdě si ale myslím, že to všechno vychází z vynaloženého úsilí, pokory a sebekritiky. Celý život se mi potvrzuje, že když si něco usmyslím a jdu tomu naproti, tak se to splní. Přál bych tohle zadostiučinění každému.

Svou tvorbou obohacuješ také opavský stadion, který tvou rukou dostal nový kabát v podobě ,,Plotu legend” nebo jiných malůvek na zdech domácího svatostánku.

Yes, je to tak. Určitě v tom chceme pokračovat. Snad na podzim doděláme venkovní oplocení a můžeme se vrhnout na útroby stadionu. Všechno je to ale o čase.

Jakou roli tedy hraješ v Ultras skupině Nota Azienda?

Supervisor. Teď, když už nemusím dělat úplně všechno, můžu čas od času vlévat energii do projektů, které sice s opavským fotbalem souvisí, ale už třeba jen okrajově. Snažím se propojovat více klub s městem jako takovým, a probouzet v lidech patriotismus a zájem o dění. Dále se snažíme utvrzovat dobré vztahy se Slaskem Wroclaw. Například 1.6. pořádáme společný koncert na Střelnici. Člověk musí pořád něco vymýšlet, aby se to někam posouvalo.

V jakém počtu se vlastně taková chorea tvoří?

Konkrétní být nesmím, ale můžeme se bavit o dvojciferném čísle.

Jak časově náročná je ultras tvorba?

Sprostý být nemůžu, takže to shrnu tak, že je to extrémně náročné. Na fyzičku, čas i psychiku. Je to týmová práce a každý má nějaký úkol. Prezentace samotná trvá několik málo minut, ale předchází tomu týdny příprav. Od myšlenky a skici na papír, přes grafické zpracování, až k tvorbě. Kluci ze mě sice někdy nechápou, ale věří mi. To je důležité. Jinak to máme založené na přátelství, důvěře, respektu a loajalitě.

Proč vlastně nová fanouškovská skupina vznikla?

Neřekl bych, že je nová. Shodli jsme se, že počátek skupiny byl v roce 2017. S jedinci jsem ale začínal už někdy kolem roku 2014. Na opavské poměry je to celkem zvláštní úkaz, většinou to tady všechno bylo pod hlavičkou „Opaváci“. My jsme se chtěli oddělit a mít trochu jiné zásady. Museli jsme si tu pozici celou vybudovat. A to rozhodně nebylo hned.

A proč ten název?

Byla to velká shoda myšlenkových pochodů, které do sebe nakonec zapadají. Název vychází z českého výrazu „známá firma“. Ale neznělo to tak jak jsme potřebovali. Lyričtější nám v tomto směru připadala Italština. I z toho důvodu, že Itálie je kolébkou ultras. Název také odkazuje na britské vedení skupin, které si říkají „firmy“.

Máte nějaké úspěchy?

V roce 2019 jsme v republice vyhráli choreografii roku. A celkově jsme se tenkrát umístili na třetím místě za Baníkem a Slavií. Od té doby tu soutěž zrušili, což mi přijde jako škoda. Jinak je Česká republika malý rybníček. My jsme ve druhé lize a pokud to není derby, tak ty zápasy netáhnou. Jinak zde sem tam jezdí reportéři z Polska nebo Rakouska a zajímají se, což nás těší.

Jaký je tvůj vztah k fotbalu jako ke hře?

Po třicítce jsem začal teprve hrát aktivně. Každou neděli ráno trávím s klukama na umělce. Ti ze mě sice trochu rostou, ale baví mě to. Je to fyzicky náročné, dynamické a ještě u toho musí člověk přemýšlet. Je těžké to skloubit. Jinak zahraniční fotbal nesleduju vůbec, jenom fanouškovskou scénu.

Chceš na závěr něco vzkázat?

Přál bych si, aby si na stadion našlo cestu více lidí. Tu atmosféru, která tady byla třeba na Spartu můžeme mít každý druhý víkend. Bude taková, jakou si ji sami uděláme. A tajně doufám, že se tady budou dělat kvalitní prezentace i po mém konci.